Výroba v Itálii skončila v roce 1974. Nahradil starší typy Fiat 1300/1500, nahrazen byl typem 131. Designérem byl Dante Giacosa. V našich zeměpisných šířkách je známa zejména jeho licenční varianta vyráběná v Togliatti v někdejším SSSR nejprve pod názvem Žiguli, později pod označením Lada.
Fiat 124 byl koncipován jako rodinný vůz nižší střední třídy a klasické koncepce uspořádání s motorem vpředu podélně nad přední nápravou a pohonem zadních kol. Samonosná ocelová karoserie byla navržena jako čtyřdveřový sedan s velkými dveřmi a výraznou prosklenou plochou. Poháněn byl moderním čtyřválcem OHC s litinovým blokem a hlavou válců z lehkých slitin s řetězovým rozvodem o zdvihovém objemu 1198 ccm, který poskytoval maximální výkon 60 koní. Spojka byla jednokotoučová, suchá, převodovka plně synchronizovaná, čtyřstupňová. Přední kola byla nezávisle zavěšena na lichoběžníkové nápravě, vzadu byla tuhá náprava s podélnými vodícími rameny příčně ustavená Panhardskou tyčí. Odpružení tvořily vinuté pružiny s vně uloženými teleskopickými tlumiči kmitů. Brzdová soustava byla diagonální, dvouokruhová, hydraulická s kotoučovými brdami na všech kolech a ruční mechanickou brzdou působící na zadní kola.
V říjnu 1968 došlo k první obměně modelu 124, jímž byla verze Special se "čtyřokou" maskou a silnějším motorem 1438 ccm o výkonu 70 koní. Odpružení zadní nápravy bylo mírně modifikováno, aby nedocházelo na nezpevněném povrchu k "odskakování" kol. Zhruba o rok později Fiat představil model 124 Special T s motorem 1438 ccm DOHC ze Spideru a max. výkonem 80 koní. Vrcholnou verzí Fiatu 124 Special T a ST byl agregát 1592 ccm s rozvodem DOHC a maximálním výkonem 95 koní, který se dostal pod kapotu koncem roku 1971. Tento motor bylo možno kombinovat na přání i s pětistupňovou převodovkou, což představovalo ve své době a třídě velmi dynamický vůz. Motory s rozvodem DOHC neměly vačkové hřídele poháněny řetězem jako OHC verze, ale ozubeným řemenem.
Nedlouho po představení sedanu přišla na trh i varianta kombi (SW) prakticky paralelně s modelem Sport Spider. Sport Spider byl navržen Pininfarinou, měl zkrácený rozvor proti sedannu a byl vybaven výkonnějším motorem DOHC o objemu 1438 ccm/90 koní. Tentýž motor pak byl k dispozici i pro model Fiat 124 Coupé, který spatřila veřejnost poprvé na ženevském autosalonu v roce 1967. Oba tyto modely se však zásadně lišily od sedanu 124 konstrukcí zadní nápravy. Fiat 124 Sport Spider i Coupé měly nezávisle zavěšena všechna kola, vzadu s příčnými a podélnými rameny a teleskopickými tlumiči uvnitř vinutých pružin. Tím se jízdní vlastnosti radikálně posunuly směrem k lepší ovladatelnosti. Verze Sport Spider a Coupé byly představeny ve 3 generacích, označených AS, BS a CS (Spider) a AC, BC a CC (Coupé). Generace "A" (AS/AC, 1967–1969) byly vybavovány motorem 1438 ccm, avšak oproti sedanům a SW s dvojitými spádovými karburátory Weber a maximálním výkonem 90 koní. Generace značené "B" (BS/BC: 1969–1971) disponovaly motory 1592 ccm s maximálním výkonem 104 koní a později 1608 ccm s max. výkonem 110 koní. Generace "C" (CS/CC: 1972–1974) byly teoreticky vybavovány motory 1756 ccm/118 koní, avšak vzhledem k tomu, že drtivá většina produkce byla exportována do zámoří, byl vlivem přísných exhalačních předpisů v USA výkon tohoto agregátu snížen na 93 a později dokonce pouze na 86 koní.
Souběžně s výrobou v Itálii byl model 124 vyráběn i ve Španělsku pod názvem Seat 124. Jednalo se výhradně o provedení sedan a SW, většinou s motory 1198 a 1438 ccm. Proti svému italskému originálu se španělská produkce lišila jen v detailech. Seat 124, stejně jako ostatní výrobky Seat nesměly být exportovány mimo území Španělska, což však bylo velmi často porušováno. Zároveň byl typ 124 vyráběn v Brazílii a montován v Indii a Turecku. Část produkce pocházela i z Německa, Jižní Afriky, Maroka, Bulharska, Irska, Portugalska a dalších zemí. Na základě mezivládních smluv byl automobilkou Fiat v rámci surovinového barteru postaven zcela nový výrobní závod v Togliatti v někdejším SSSR. Zde v roce 1970 odstartovala výroba pozměněného typu Fiat 124 pod označením Žiguli. V roce 1971 započal export ze SSSR nejen do zemí tehdejšího socialistického bloku, ale i mimo tuto zónu. Žiguli však nebyl identickým vozem s Fiatem 124. Byl sice vybaven stejným motorem, ale s odlišným karburátorem, zajišťujícím startování i za velmi nízkých teplot. V této souvislosti doznalo značnou změnu i topení vozu s větším výměníkem. Po zkušenostech z Polska s typem 125 byla brzdová soustava žigulíků přepracována na provedení se zadními brzdovými bubny a předními klasickými pevnými třmeny místo původních plovoucích.
Fiat 124 Spider- Service Manual & Wiring Schemes |
||
|
Hodnotenie: | {extravote 1} |
Jazyk: |
|
|
Veľkosť: | 119,1 MB | |
DOWNLOAD |